U sportu proto, že v jeho případě jde o věci více než zajímavé. Jaké to asi je, když se v soutěži krajského přeboru ve stolním tenisu postaví proti čerstvému šedesátníkovi dvacetiletý kluk plný mladistvého elánu, slízne „málemkanárovou“ porážku a musí hodně zatnout zuby, jakto, že to ten ocelový „dědek“ tak umí.
Aby neuměl, když hrál sedm let extraligu ve Frýdku-Místku, patřil mezi členy širší reprezentace, mnohokrát trápil členy naší nejužší tabletenisové špičky a pak od roku 1985 byl dlouhá léta oporou Zlína i dalších týmů v okolí. Dnes se tenhle věkuprostý dravec velmi úspěšně pere v dresu Orla Zlín.
Polák ovšem časem stále a stále více sedlá i svoji druhou sportovní lásku a tou je tenis. Teď pozval pár kamarádů, špičkové amatérské tenisty regionu k oslavě svých kulatin. S Daliborem Novákem samozřejmě zase vyhrál.
„Peťa Polák je můj kamarád a věčný rival, je úžasný svojí herní inteligencí, předvídavostí, houževnatostí a přehledem, to že poráží mnohem mladší na kurtu i u stolu mu nezávidím, dělám to totiž taky,“ směje se při gratulaci dlouholetý kamarád a liška stejně sportovně podšitá Rudolf Pavlíček.
Oba dva, čerstvý jubilant i o tři roky starší kamarád, rovněž opora závodního stolně tenisového týmu z Kostelce, potvrzují pro pány v určitém věku jednu velmi důležitou věc. Se sportem se prostě nestárne.
„Mě jednoznačně nabíjí, že bych vyklidil kurty či utekl od stolu s nejmenším míčkem, to mne ani nenapadne, budu hrát, dokud mne to bude bavit,“ říká Polák s výzvou mnohem mladším. Sport s oběma druhy míčků prostě dodává energii a takhle se, byť je životní jubileum třeba zaznamenat, získává věčné klukovství a mládí. Včetně zdraví, což je ještě důležitější.
