Ráno hodina tvrdé práce v posilovně, pak tenisový zápas s dalším z mistrů rakety Jaroslavem Balaštíkem. Ten pro sebe taky získává první set v poměru 6:2. Pak se ale po mnoha krásných výměnách karta obrací, druhý set vyhrává nezdolný běžec Tesařík 7:5. Podání rukou a konec. „V hokeji remízy nemáme, tady ji oba bereme,“ směje se zpocený Tesařík. „No vydřel jsem to, říkají mi zeď, žádný míč pro mě není ztracený, Jarda má zpropadeně dobrý forhend se zvláštní rotací, já zase kvalitní bekhend, myslím, že jsem mu vrátil, co jsem mohl,“ dodává usměvavý Tesařík.
Ten už zná letní přípravu jako vlastní boty. „Kvalitní příprava se projeví třeba na konci sezóny, vždycky to tak je. A já si ještě vždycky hodinu přidávám, po letech vím, co tělo potřebuje,“ vypočítává nezdolný „Tesil.“
Mistrovský pohár zdvihl nad hlavu pětkrát, třikrát ve Vsetíně, jednou ve Zlíně, jednou taky v ruské Jaroslavli. „Ale já jsem ještě větší sběratel stříbrných medailí, těch už mám, tuším, sedm i s těmi letošními.“
Suchá příprava není vůbec monotónní, tenis je zábava, vyjížďky na kolech v kopcovitém terénu v okolí Zlína to je větší zabíračka. „Ale máme i jiné lahůdky, například na Mladcové sprinty se závažím, anebo namáhavý spinning. Tělo dostává pořádně zabrat, ale všechno beru, líbí se mi to,“ říká v kapkách potu muž, který už byl po zranění málem na odpis, Zlín udělal moc dobře, když ho zkraje předešlé sezóny otestoval a pak mu znovu nabídl smlouvu.
Volno má Tesařík a další berani jen o víkendu. „Ten čas patří rodině, moc si to užívám,“ dodává devětatřicetiletý mladík.
