Policisté se na „chachary co umí hodně zlobit“ připravili dokonale. Když většina fandů dorazila kolem třetí vlakem do Uherského Hradiště na nádraží, monitoroval už dlouhou dobu dění ve městě vrtulník. Policisté byli všude, Baníkovci naráz také.
Z vlaku někteří vyšli bez problémů, někteří ovšem s prohýřenýma očima a slámovými nohami spadli přímo pod přísné oči policistů a kamer. „Banik, pi..,“ to bylo to, co je nejčastěji spojovalo.
Někteří hospodští kvapně zavírali své podniky. „Musím, pamatuji si, co umějí, škody mi nikdo nenahradí, rádi utíkají bez placení, kšeft by to stejně žádný nebyl,“ říkal jeden z nich kousek od samého centra města.
Bílá lavina se přelila na Masarykovo náměstí, o půl páté odsud začal pochod směrem na fotbalový stadion. Pyrotechnika, chorály. „Uhni s tou kamerou, nebo ti to rozmlátím,“ neslo se před zraky všudepřítomných, ale klidných policistů.
Parkem se mezitím projížděli policisté na koních, o kus dál psovodi se svými svěřenci. „Taky jízda králů,“ poznamenala jedna z dam na poněkud méně bezpečné nedělní procházce.
U stadionu a pak na něm už žádné velké vzrušení, Baníkovci se přesunuli do svých sektorů, nutno říci, že přes porážku svých fotbalistů 0:2, která ovšem i tak stačí na udržení v soutěži, byli opravdu se svým Baníčkem od začátku až do konce. V týdnu přežili klinickou smrt klubu, tahle porážka na hřišti je už rozhodit nemohla. A pak zpátky na nadraží a domů…
„Bylo jich necelá tisícovka,“ konstatovala na závěr krajská policejní mluvčí Jana Macalíková.
