„Na olympiádu si vzpomenu jen občas, třeba na soustředění se svými malými svěřenci, když si promítneme video a říkám jim, kam až to můžou dotáhnout, ale z paměti vymizet tyhle závody nemůžou. Bylo to prostě fantastické,“ vrací se Málek do konce léta roku 2000, kdy byl v sedmadvaceti na absolutním vrcholu sil.
Dan se dostal do reprezentace na plavce docela pozdě, v roce 1995, ovšem potvrdil na druhé straně neobvyklou plaveckou vytrvalost, loučil se s vrcholovým plaváním před pěti lety, v roce 2008, kdy mu bylo pětatřicet. Tak, jak zarputile odmítal opustit prostředí závodních plaveckých drah, tak usilovně doháněl vzdělání, nakonec slavil na zlínské univerzitě promocí triumf i v tomto směru.
Dnes pracuje jako realitní makléř, ale je také trenérem malých plaveckých nadějí. Jeho životním trenérem číslo jedna byl zlínský nestor Petr Přikryl.
„I pro mě byla olympiáda v Austrálii vrcholem, to je jasné, Dan byl docela samorost, měl své háčky, ale když zabral, svět se třásl, tak vysoko se čeští plavci dostávají opravdu jen ojediněle,“ vzpomíná trenér, kterému prošly rukama stovky nadějných plavců, Málek to spolu s vrstevníky Kubalčíkovou a Bendou dotáhl nejdál, olympijské úspěchy ale má jen on.
„Je to vždycky úžasná vzpomínka, jestli se nepletu, Dan se vydal, aniž by musel, v Sydney dokonce na antidopingovou kontrolu, byl ale čistý jako lilium, závodil vždycky fér. Šlo mu to třeba i v posilovně,“ vybavuje si plavecký zlínský trenérský guru Přikryl.
Málkův plavecký kolega a dnes rovněž trenér Zdeněk Kasálek má jinou příhodu. „Byli jsme na soustředění v Tatrách, Dan byl neskutečný, na túře nám vždycky utekl snad o hodinu.“
„No v tomhle jsem byl dobrý, horští vůdci se mnou měli co dělat,“ směje se Málek.
Kulaté čtyřicátiny nijak významně neslavil. „Snad v létě, blízké pozvu na nějakou grilovačku, uvidíme,“ dává najevo, že na oslavy zas tak není.
Pořád má klukovskou vizáž. Dospělý kluk, který jako člen silné generace proslavil zlínský sport jako málokdo.
