Hodinářem se stal, když vystudoval Střední hodinářskou školu v Polné u Jihlavy.
Tipuji tedy, že pocházíte z Vysočiny.
Jasně, narodil jsem se v Novém Městě na Moravě, základní školu jsem absolvoval v Nedvědici, maminka pocházela od Štěpánovic nedaleko Brna. Jsem Moravák, jen vy jste tady v krásném Zlíně Moraváci trošku východnější.
Říkáte v krásném Zlíně… máte k němu svůj vztah?
„No jejda, je to tuším zrovna třicet let, co jsem tu točil jeden ze svých filmů. Bylo to ve filmovém studiu na Kudlově. Moc dobře si to vybavuji. I to, že jste tu měli filmové studio, kavárnu U kostlivce a hned vedle Lesní hřbitov, pěkně poskládané,“ směje se Krytinář v pohodlí zlínského hotelu Moskva.
Tehle kultovní zlínský hotel znáte dobře?
Samozřejmě, když jsme tu točili film O statečném kováři, bydlel jsem tu. A jednu dobu jsem ne vlastní vinou byl úplně nejslavnějším hostem. S Jankem Krónerem, slovenským kolegou, jsme přišli z vinárny, okoupali se a ještě se nám nechtělo spát. Já jsem šel do recepce jen tak v prostěradle po té sprše pro lahvinku. Jenže zezadu mi můj provizorní oděv přišlápl nějaký Arab a tak jsem tam stál jen tak, jak mne Pánbůh stvořil.
Vnímáte tohle město dodnes?
Velmi intenzivně, pořád je tu moc hezky, jen to filmové studio mi tu chybí. Jinak lidé jsou tu opravdu pohodoví, vždy, když jsem někde nablízku, nenechám si návštěvu Zlína utéct.
Lidé Vás hodně znají třeba z televizní Hospody. Šel byste do ní, pakliže by někdo napsal druhou řadu, znovu?
Moc rád, to by mne těšilo, práce s lidmi jako byli Jiří Menzel, Bronislav Poloczek, Ladislav Potměšil, Pavel Vondruška a mnozí další byla nejen zábavná, ale plná lidskosti, pohody, prostě to bylo něco úžasného. Hned bych si to zopakoval.
Televizní tvorba ale dnes tímhle pohodovým ryze českým směrem zrovna nesměřuje, že ne…
…což je nesmysl a hrozná škoda, hledat vzory v tvrdých amerických detektivkách plných násilí a vražd je prostě pitomost. My Češi nebo chcete-li Moravané jsme sví, máme své klady a zápory, ale my to byli, kdo stavěl Evropu, ne že ne, tak proč dnes ztrácet to, co je nám vlastní a přebírat, co k nám nikdy nepatřilo.
