„Já sám mám za sebou pět operací obou kolen, myslím, že jde nejen o touhu dokázat si, že třeba navzdory přibývajícím letům, ale i zdravotním problémům, jsme prostě ještě pořád v kondici, duševní i tělesné,“ říká Jan Nahodil, který dvě desítky let podobná setkání nejen padesátníků, ale tenisových nadšenců z řad mladších nezávodních hráčů pořádá. Sám pracuje jako učitel.
Jiří Fiala je vyhledávaným lékařem, své šikovné ruce i hlavu ale při podobných setkáních přepíná z operačního sálu zcela na program tenisový. „Vidím v tom nejenom možnost výborně si zahrát, uvolnit se, zapomenout na běžné pracovní starosti, ale jde podle mne také o regeneraci duševní, kterou všichni hodně potřebujeme,“ říká chirurg, který se tentokrát v nelítostné konkurenci propracoval až do semifinále.
Stejně tak o sedm let starší čerstvý šedesátník Petr Polák, jeden z nejúspěšnějších hráčů dlouhodobého seriálu. „Přes týden se na stavbách v kraji nezastavím, dělám stavbyvedoucího, setkání tohoto druhu jsou i možností popovídat si s přáteli mnoha jiných profesí, ale samozřejmě i s přibývajícím věkem si pořád držet dobrou fyzickou kondici, snad se to zatím daří.“
Vlastimil Kadlec z Brna podniká v elektronice, na kurty naskočil po více než půlroční přestávce, byl na operaci s vyhřezlou ploténkou, návrat na kurty oslavil vítězstvím v soutěži útěchy. Někdo se po podobných zdravotních problémech jen stěží hýbe, Kadlec zvládl šest těžkých zápasů. Jen o něco menší porci pak třeba Lubomír Stacho ze slovenského Půchova, který je zpět po onemocnění lymskou borreliozou, křeče pak vyhnaly ve finále útěchy z kurtu jeho krajana Mariana Dobrotku.
Ale unisono zní hlas, přijedeme znovu, třeba už na veteránský grandslam o svátečních dnech 5. a 6. července do Luhačovic.
