Důvod? Škůdci, kteří se na loupeživé výpravy vydávají z místa trvalého bydliště, lesů. Vyprávět by mohl Josef Hrbáček, předseda zahrádkářské organizace v Halenkovicích. „Hlavními škůdci je srnčí zvěř, na kmenech stromů, nejčastěji ovocných, se snaží zbavit svých výrůstků, což samozřejmě nejde, co ale jde dokonale, je poničení kůry, výživového systému stromu a jeho úplná devastace.“
Jedinou ochranou je podle Hrbáčka co nejdokonalejší pletivo zasahující až do koruny stromů. V jiných případech dokonce nemusí pomoci ani plot, pokud má u země třeba zajíc kousek prostoru, hravě se dostává k hostině. „Chutná jim všechno, mimo jiné kedlubny, zelí, kapusta, srnčí zase okouše třeba červenou řepu, ta je sladší, evidentně jim chutná,“ stýská si předseda.
„Mě například nezvaní návštěvníci zničili tři čerstvě zasazené ovocné stromy, další si pochutnali na výhoncích kedluben, celý záhon je úplně zničený, úroda bude hodně špatná,“ říká Petr Michálek z další obce nedaleko Zlína, Provodova.
Karel Kellner pěstuje nejrůznější plodiny řadu let v Koryčanech: „Je neuvěřitelné, co všechno zvěři chutná. Pochutnají si na hrachu, fazoli, ale klidně si to namíří i do vinohradu, kde ožírají výhonky a spolehlivě „sklidí“ už teď,“ vypočítává zkušený pěstitel.
Za stále ještě jeden z nejspolehlivějších způsobů, jak ochránit dozrávající úrodu, je považován bytelný strašák do zelí, tedy figura připomínající lidskou postavu ve starém oblečení. „Spolehlivější je už jenom tchyně s motykou v ruce,“ troufá si jeden ze zahrádkářů v Hluku na Uherskohradišťsku, z pochopitelných důvodů si ovšem nepřeje být jmenován.
