Trochu jste zmizel z očí, Vaši kamarádi a vrstevníci, ba o fous starší Jan Trousil a Tomáš Polách, pořád válejí ve vrcholovém fotbalu, co Vy?
Já už jsem s fotbalem skončil, tedy s tím velkým, jinak pořád hraju, teď momentálně na krajské úrovni ve Zlechově, nastřílel jsem za podzim tuším šestnáct branek.
S tímhle počtem jste na jaře roku 2003 kraloval mezi ostrostřelci nejvyšší soutěže v dresu tehdejšího Synotu, jak na tu dobu vzpomínáte?
Jak jinak než v dobrém, tehdy to tam padalo, takříkajíc mne dělal kamarád Tomáš Polách, uměl připravit šanci, chytře nahrát, já jsem prý zase měl dobrý výběr místa a pohotovost. Ale výborně tehdy šlapali i ostatní kluci.
Přesně tak to bylo. Nehrál jste jenom ve Slovácku. Předtím ve svém Frýdku-Místku, pak rok v Kyjově, pět ve Slovácku, taky v Teplicích a v Brně…
No jasně, ale nejlepší období bylo stoprocentně v Synotu. Na fotbal jsem ale určitě nezanevřel, na Slovácku trénuji dorostence, jinak máme ve Starém Městě vinotéku, život jde dál.
Proč chodí i nás na ligu tak málo lidí, neškodí to výkonnosti fotbalistů?
Samozřejmě ano, když jsem hrál pohár UEFA v Glasgowě na Celticu v dresu Teplic, přišlo 60 tisíc lidí, neskutečný zážitek, taková atmosféra vás obrovsky nabíjí, nikdy na to nezapomenete.