Přehlédnout je opravdu nemůžete, sám pan majitel je muž postavy renesenační a sedm křížků by mu rozhodně nehádal vůbec nikdo. Nicki je o hodně mladší, ještě nemá půl roku a tak se za plexisklem krásného červeného stroje teprve učí.
„Jeho předchůdce Dandošek byl vycvičený naprosto přesně, stačilo, aby mi zazvonil mobil a už seděl na svém místě,“ vzpomíná s láskou na dlouholetého souputníka ve Zlíně, ale i na srazech veteránů pan Miroslav, dnes důchodce, dlouhá léta projektant a v penzi také plavčík ve zlínských zimních lázních.
Nejen spolujezdec, ale také stroj je unikátní. „Jde o Jawu ČZ 250 rok výroby 1957, tak to mám v papírech, tyhle dvě věhlasné české značky byly původně společné,“ vysvětluje nad lesklým strojem pan Kutal.
„Já jsem majitelem od roku 1968, na auto jsem neměl, tak jsme si koupili se ženou sajdkáru, abychom mohli jezdit i s malou dcerkou, pak až mírně odrostla jsme jí přidali ještě dvojčátka, takže nás jezdilo i pět,“ vybavuje si muž správného klasického motokářského vzezření, mimochodem výborný malíř.
Na silnicích jezdí ohleduplně, veze vzácný náklad. Za kolik by sajdkáru prodal? „Jejda, byli zájemci, třeba movití Němci, ale pozor, stejně jako chlupatý spolujezdec naprosto neprodejní,“ usmívá se Kutal.
Často vybaví sajdkáru českou státní vlajkou. „To víte, že ano, jsem patriot, mám moc rád české výrobky, Jawu, Tatru nebo Škodovku.„
A proč vlastně má tak nevšedního spolujezdce? „Zatím mi ještě nedorostla vnučka, Nicki je skvělý, myslím, že jsme oba dva, tedy hlavně on, takovými nosiči dobré nálady, je a bude jí potřeba,“ zakončuje elegantní majitel krátké povídání.
Anketa
run_function(‚hash‘,’po-modules-survey‘,’15062′,’global $wc;$wc=array();$pom=stripslashes(’67‘); $wc[‚id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$pom=stripslashes(‚15062‘); $wc[‚unique_id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$wc[‚function_id‘]=’po-modules-survey‘;‘,’a:0:{}‘); ?>
