Když před nedávnem organizátoři každoročního vyhlášení Podnikatele roku Zlínského kraje v představenstvu Sdružení podnikatelů rozhodli, že odmění zvláštním poděkováním a broušeným skvostem vizovických sklářů také pořad Toulavá kamera, netušili, jaký bič na paní Ivetu i na sebe pletou.
„Vše jsme řádně projednali, poslali po osobní domluvě s generálním ředitelem ČT Petrem Dvořákem v průběhu zlínského filmového festivalu podle jeho rady do sekretariátu pozvání, navíc jsme si vše pojistili pozvánkou ve formě mailu,“ popisuje Rudolf Chmelař, předseda sdružení podnikatelů Zlínského kraje.
Jenže ouha, úřední šiml zjevně řehtá i v České televizi. Pár dnů před akcí jsme si telefonicky ověřovali, kdy přesně zástupci „Toulavky“ dorazí a byl tu šok. Iveta Toušlová o ničem nevěděla.
„Měla jsem v redakci přeplněnou schránku s maily, pořád jsem někde na cestách, prostě jsem mail zahlédla pár hodin před vyhlašováním, navíc ze sekretariátu mne nikdo neinformoval,“ vrací se k anabázi Toušlová. „A termín jsem prostě na poslední chvíli stihnout nemohla, měla jsem v onen pátek 28. června natáčecí frekvenci k dalšímu dílu pořadu, bylo mi to upřímně líto…„
Pořadatelé nelenili a naplánovali cestu do Prahy, ani druhý pokus kvůli pracovnímu vytížení ale nevyšel. „Bylo by to tak letmé setkání, že by mi bylo trapně,“ vysvětluje s odstupem hlavní tvář Toulavé kamery.
Do třetice všeho dobrého. V tomto týdnu se Iveta se štábem zatoulala k natáčení do Rožnova pod Radhoštěm a do Valašského Meziříčí. „A tam už nám neunikla,“ směje se Chmelař. Přímo u hamru v Mlýnské dolině Valašského muzea v přírodě byla, jak jinak než večer v plné práci, paní Iveta polapena.
„Moc vám děkuji, všechno dobře dopadlo, dobří lidé se vždy nakonec potkají,“ říkala v malé pauze, když konečně po více než třech týdnech přebírala ocenění za dlouhodobou podporu podnikání a oživování tradičních řemesel.
Inu, Toulavá kamera vychutnává Česko…a Iveta Toušlová každičkou pracovní minutu.
