Platí to letos v nebývale velké míře o muchomůrkách červených. Ty mají zbytečně špatnou pověst, rozhodně nejsou na rozdíl od některých svých „sester“ smrtelně jedovaté. K jídlu ale rozhodně nejsou.
Mohou se ale právě pro svůj výrazný vzhled stát ozdobou u domů, v lesích samozřejmě o to více. Lidé si jimi na pár dnů dokonce krášlí zahrady a pro nejmenší adepty houbařského umění je to parádní podívaná.
Roční Eliška Pšenicová z Provodova tak mohla nechat oči na tom, co jim to „přes noc“ vyrostlo na zahrádce. Příroda i lidé prostě hrají své hry konce léta. Babička malé slečny je Slovenka a tvdí, že právě v její mateřštině je označení muchomůrky tedy „muchotrávka“ ještě výstižnější.
Červená muchomůrka totiž umí podle znalců dokonale trávit obtížný hmyz. Stačí prý, když se hlavičky krásných červených hub namočí do mléka, ocukrují, nechají nějaký čas vyluhovat a bodavý hmyz se prostě po nasosání otráví. Muchomůrka červená má opravdu halucinogenní účinky, které sice člověka nesprovodí ze světa, hmyzu ale v jeho dalším pro lidi nepříjemném účinkování zabrání dokonale.
