I dobré holubice se vracejí. Olga Křížová na skok doma

Zlíňačka tělem i duší, za svobodna pro ty mladší Charvátová, co si v mládí nasadila křídla, proletěla všechny světové lyžařské svahy a teď, ve věku středním, ráda zavítá domů. Do svého Zlína. Téměř obtisk své maminky, nezdolné sportovkyně, sokolky a věčné optimistky.

Olga mladší, historicky stále jediná československá a česká medailistka ze sjezdu (na OH v Sarajevu v roce 1984 skončila coby jedenadvacetiletá třetí, ale také dvakrát v první desítce v obřím i klasickém slalomu) se zabývá sportem v jednom kuse.

Už pět let vede lyžařský klub v Krkonoších. Samozřejmě neztrácí přehled, co se týče sportovních úspěchů tří vlastních dětí. „Nejstarší Klára jde hodně v mých stopách, věnuje se sjezdu, přerušila studia, moc se těší do Soči, je profesionální sportovkyní na plný úvazek, trénuje v zahraničí a touží po výkonnostním skoku,“ říká Olga.

Mladší dcera Iva jede tutéž stopu, zatím získává úspěchy v mládežnických kategoriích, syn Dušan válí pro změnu ve freestailovém snowboardingu. Olga je funkcionářka, je i politička. Kandiduje v Královéhradeckém kraji.

Víte za sport se musejí bít zase sportovci, systém přerozdělování peněz od státu je u nás nastavený tak, že právě do tohoto „vývozního artiklu“ jde peněz nejméně. Vždycky, když se řeší škrty, je sport první na řadě. To je nesmyslné, udivující, kontraproduktivní a deprimující, tohle chceme s řadou lidí změnit,“ říká Křížová.

V rodném městě se cítí vždycky dobře. „Spěchám za maminkou, je to studnice elánu, měla určité zdravotní potíže, ale určitě se z nich dostane, pořád je od ní možno brát energii, je prostě skvělá,“ tvrdí zdárná dcera. Hodně univerzální žena. Umí kombinovat. Aby ne, když právě v kombinaci vyhrála, což se moc neví, závod Světového poháru. To už je 30 let. Za tři roky nato také závod ve slalomu v italském Piancavallu. Na stupně vítězů se ve „svěťáku“ postavila celkem čtrnáctkrát. A s vrcholovým sportem skončila nečekaně už ve svých 24 letech.