„Zezačátku to s ním bylo maličko složitější, přeci jenom není zvyklý chodit po silnici a po chodnících, ale majitel Ladislav Marušák nám půjčil opravdu skvělý kousek, je naprosto v pohodě a to musí od rána do večera poslouchat muziku, zpěv a naše docela rozajařené hlasy,“ směje se „vodič“ Miroslav Čižmář.
Kroje na těchto hodech nahrazují maškary. „Každý si vybírá podle vlastních představ. Máme tu například hokejové dresy, támhle je smrtka, kominíci, já jdu třeba za rytíře,“ ukazuje starosta Marek Prachař i svůj meč.
Pestrobarevný pochod mezitím dorazil k dalšímu stavení. „Musí se něco zajíst, bude určitě hodně slivovice, tak je třeba to prokládat,“ nabízí výborné jednohubky Marie Malaníková.
Víno v Provodově na hodech hledáte ztěžka. „Kdepak, tohle je kraj slivovice, obejdeme všech dvěstě domů v obci, všude je k mání slivovice, ještě ne letošní, to si musíme pár dnů nebo týdnů počkat, ale zásoby jsou zatím neprůstřelné,“ říká starosta Prachař, podle něhož tu hodová tradice klidně obstojí i vedle slavných poutí. „Byla tu řadu let přestávka, ale když lidé chtějí, prostě se do toho dají. Hody jsou možností sejít se, zazpívat, povyprávět, připít si a také si zatančnit na hodové zábavě. V organizaci se můžeme spolehnout na dobrovolné hasiče, ti jsou u nás hodně aktivní a patří jim můj dík.„
Mezitím míří svérázný průvod k dalším a dalším domácnostem. Vévodí osvědčený harmonikář Jaroslav Kolařík. „Mám ve zpěvníku patnáct speciálních hodových provodovských písniček, pomáhají dva trumpeťáci, ještě to bude náročné,“ tuší při pohledu, jak se ochlazuje a prší.
Po krátkém odpočinku a vydechnutí horká lázeň a pak hurá na zábavu. Hody jsou jen jednou v roce.
