Pravá moravská zabíjačka: slivovice až po práci

Na žádné zabíjačce nemůže chybět hlavní osoba. Pan řezník. Ladislav Košárek z Provodova věru není žádný nováček. Vykrmené čuníky doprovází milosrdně na jejich poslední cestě už, což je neuvěřitelné, od roku 1946.

Dvaaosmdesátiletý pořád naprosto fortelný chlapík tentokrát poslal „do jitrnic, ovarů a posléze i uzených dobrot“ zhruba stoosmdesátikilového pašíka.

Napřed, hned po odchodu do ráje jednou ranou pistolí, se prase musí samozřejmě spařit a pověsit, vyberu střeva, pak chystám vnitřnosti a potom už porcuju maso. Slivovice? Kdepak, čistá hlava je nejlepší, možná jedna štamprle na zahřátí.“

Velmi důležitý je kromě chlapských pomocníků i ženský element. „Musíme připravit nádobí, spoustu zeleniny, celer, cibuli, česnek, ale také kroupy do jelit, to je hodně důležité, vypočítává paní Eliška, která v desetičlenném zabíjačkovém týmu neformálně velí ženské části sehrané sestavy.“

Co má ráda? „Pro mne je nejlepší špička jazyka, ouško i kousek čumáčku,“ dává najevo vybranou chuť.

Šéfem je vedle řezníka také pán domu Bohumil Slovák. „Ze zabíjačky je dobré úplně všechno, dnes už je to většinou tak, že se čuník koupí zhruba o váze nějakých sto kilogramů a doma se libovolně dokrmí, ten náš měl nějakých sto osmdesát kilo,“ vysvětluje pán domu.

Mimochodem, u Slováků šlo o čtyřgenerační záležitost. Panu Slovákovi pomáhal syn, dva vnuci, jeden pravnouček, malý Míša, brzy dvouletý, si schrupnul. Ale první dobroty pak okusil i on.

Fotogalerie

run_function(‚hash‘,’po-modules-photogallery‘,’16335′,’global $wc;$wc=array();$pom=stripslashes(‚867‘); $wc[‚id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$pom=stripslashes(‚16335‘); $wc[‚unique_id‘]=(($GLOBALS[‚interpret‘]->is_serialized($pom))? unserialize($pom):$pom);$wc[‚function_id‘]=’po-modules-photogallery‘;‘,’a:0:{}‘); ?>

×

Přehled denních zpráv na Váš e-mail

Odebírat novinky
x