„Třeba za Baťů měl každý povinnost setrvávat na svém pracovišti a když se chtěl vzdálit, musel si vyžádat speciální propustku, všechno mělo svůj řád,“ nastoluje pohled do dávné minulosti tehdy rychle rostoucího areálu historik Zdeněk Pokluda.
Třebaže po válce došlo vlivem společenských změn k různým úpravám, základní věci zůstávaly stejně, počet pracovníků se ještě výrazně zvýšil a navíc tu byla řada provozů jiných firem, ponejvíce ZPS. Vždycky se tu ale hodně chodilo pěšky. „V roce 1962 jsme tu byl na brigádě, měl jsem praovní úkol na druhé straně areálu a tak jsme do 107. budovy zase šlapal pěkně po svých,“ vzpomíná na mládí Pokluda.
Areálem nikdy nejezdily autobusy, pouze nákladní vozy s materiálem do výroby, osobní automobily poměrně zřídka. Zato se tu proháněly čiperné „ještěrky“, tedy malé dopravní vozíky a nad hlavami pod podvěsnými sítěmi transportéry s materiálem mezi jednotlivými výrobními budovami.
Autobusy MHD jsou zásadní proměnou, třebaže už řadu let jezdí areálem spousta dopravních prostředků všeho druhu.
Zapomenout samozřejmě nejde ani na zlínský unikát, kdy tudy, stejně jako středem města, jezdí léta osobní i nákladní vlaky.
Ale to nejzajímavějšií nakonec přidává další renomovaná historička Miroslava Štýbrová. „Koncem 30. let 20. století tu jezdilo vozidlo na způsob tramvaje, zvláštní je, že tu donedávna byly koleje, ale žádné jiné podrobnosti už nejsou k mání, stejně jako dobové fotografie. Traduje se ale, že lidé do otevřeného vozu rychle naskakovali a zase vyskakovali a že zvláštní vozidlo nebylo zrovna oblíbené,“ dává na téma doprava ve zlínském průmyslovém areálu zajímavé razítko Štýbrová.
Mapa linky č.38
