Vůbec při tréninku ve zlínské Městské hale vládne skvělá nálada. Tým, zatimního premianta extraligy, má pod i nad sítí na starost Přemysl Obrdžálek, hrající trenér. Hlavní kouč a manažer Roman Macek může přemýšlet nahlas na lavičce.
„Adam i Pavel jsou už produktem naší volejbalové líhně, za poslední roky nejsou jediní. Osvědčil se přístup radnice, díky ní jsme na tom lépe s finančními prostředky, s hokejem samozřejmě nesrovnávejme, ale dýchá se nám díky magistrátu i sponzorům podstatně lépe,“ říká zkušený kouč, který se musí roky ohánět i na manažerském postu.
Krátká pauza v ostrém tréninku. Adam i Pavel Bartošovi se spolu s ostatními občerstvují a mohou zažertovat. Kdopak vyhrával klukovské domácí souboje? „Vždycky mladší brácha,“ směje se starší a vyšší Adam, „ale je fakt, že jsem ho musel nechávat, nebylo by s ním k vydržení.“
Oba patří podle Macka i Obdržálka už v mladém věku k oporám. Znají své silnější stránky i to, co je třeba pilovat v těžkých zápasech a na tréninku.
„Brácha je hodně silný na smeči a na přihrávce, já snad zase na nahrávce,“ vypočítává Pavel to, co mimo jiné kromě kolektivních výkonů spoluhráčů drží Zlín na nejvyšší příčce tabulky.
Rychle zase na hřiště. Roman Macek, ikona zlínského volejbalu, se dívá dopředu. „Letos hrajeme ještě dvakrát. K vidění budeme příští pondělí v televizi v Praze na hřišti ČZU a pak zakončíme rok doma se Starým Městem. Rádi bychom šli do nového roku z první pozice. Nemyslím, že by šlo o nějaké zvláštní překvapení, dobře jsme hráli už v předešlé sezóně, 17 výher a 5 porážek v základní části je dobrá bilance. Smůlu jsme měli v play off s Ostravou, posledním mistrem. Ale chleba základní části se bude lámat v prvních pěti šesti kolech odvet, hrajeme s těmi nejsilnějšími,“ vypočítává Macek evidentně spokojený s otcovskou víkendovou misí v mládežnickém fotbalovém týmu Juventusu Turín, kde hraje jeho syn.
„Dal první dva góly, hodně dobré to bylo,“ raduje se z jiného soudku.
