Sedí doma a mačká pěsti u televize. Na trati superkombinace její vnučka Klára. Končí devatenáctá. „Není to slavné, ale ani špatné, těším se na Klárku, jak zaválí pozítří ve svém sjezdu, přeci jen slalom absolutně netrénuje, žádný velký výsledek se čekat nedal.„
To u dcery to přeci jen bylo jinak.
„Měli jsme tehdy v zimě 1984 velké setkání dětských zubních lékařů, když se ke mně dostala zpráva, že dcera Olga zajela nečekaně ve sjezdu úžasné třetí místo. Manžel hned chystal oslavy, blahopřání byla spousta. To bylo 16. února 1984 v Sarajevu. Dcera tam ale jela spíše jako spolufavoritka točivých disciplín, ve speciálu i obřáku slalomu byla do desítky, myslím, že kdyby se kombinace jela i tehdy, měli jsme ve Zlíně zlato,“ vzpomíná dlouholetá náčelnice Sokola, žena mnoha aktivit, sama kdysi výborná lyžařka.
„Olympiádě jsem byla blizoučko i já, byla jsem v padesátých letech minulého století v národním družstvu sjezdařů Československa, trénovali jsme v Itálii nedlouho před olympiádou v Cortině, jenže pak přišel jakýsi rozkaz, byla taková doba, a naše družstvo žen nakonec do Itálie vůbec necestovalo,“ vybavuje si historii starou už 58 let. I se jmény tehdejších vrcholových činovníků. Byla možná docela příznačná. Smola a Mráz.
Z olympiády v Soči jí neunikne z ostrých svahů vůbec nic, těší se na Kláru ve sjezdu, zřejmě prý pojede i obří slalom. Paní Olga ale sleduje i spoustu dalších sportů. „Baví mne krasobruslení, nenechám si uniknout hokej, je toho spousta,“ říká nesmírně vitální žena. Pak ještě ukáže pokoj své vnučky Kláry, která je věčně na cestách, trvalé bydliště má ale ve Zlíně u babičky.
