Vstupenky jsou už v prodeji na pokladně divadla.
V Sinfoniettě s choreografií Pavla Šmoka zní hudba Leoše Janáčka. „Leoš Janáček o své Sinfoniettě napsal, že vyjadřuje dnešního svobodného člověka, jeho duševní krásu a radostnost i jeho sílu a odvahu jíti bojem k vítězství. Tato skladatelova charakteristika dala obsahovou náplň i nenarativní, symfonické choreografii Pavla Šmoka,“ řekla PR manažerka Pražského komorního baletu Johana Mücková.
I pod choreografií Stabat mater je podepsán Pavel Šmok. Hudba je Antonína Dvořáka. „Antonín Dvořák napsal Stabat mater pod dojmem úmrtí svých dvou dětí. Kompozice sice dodržuje formální znaky církevní skladby včetně latinského textu, ale je nepokrytě česká a také vlastně velmi světská. Zármutek nad ztrátou dětí je pro všechny časy stejný,“ doplnila Mücková.
Spadnout do své duše a pátrat po jejím obsahu, vyjít ze sebe a poznat v sobě jiného člověka, otevřít svou mysl a putovat vesmírem bez hranic, tak by se dalo popsat Hádej, kolik je hvězd v choreografii Hany Polanské Turečkové s hudbou, jejímiž autory jsou Arvo Pärt a Štěpán Polanský. „Choreografie je volně inspirovaná knihou Jacka Londona Tulák po hvězdách, ve které hlavní hrdina uvězněný ve svěrací kazajce umrtvuje své tělo, aby oživil svou duši a putoval bez hranic životy lidí, a tím poznával duši lidstva. Je to příběh o svobodě a síle ducha, které překonají všechny ubohé stavy těla a rozletí se ke hvězdám,“ uvedla Mücková.
Pražský komorní balet založili v roce 1964 Pavel Šmok, Luboš Ogoun a Vladimír Vašut. Za pět dekád existence prošel soubor úspěšným vývojem, stal se nejvýznamnějším nezávislým reprezentantem českého tanečního umění doma i v zahraničí a v průběhu let získal řadu významných ocenění. Dnes se řadí mezi nejprogresivnější tuzemská taneční tělesa.
