Zlín není žádná jižní Morava, kde se teplomilnému ovoci velmi daří. Tady, přímo ve městě, je to spíše zajímavý jev. Ono u Prokopů je toho zajímavého více. „U nás se mísí tahle sladká dobrota s muzikou a fotbalem,“ překvapuje Jan Prokop nejstarší, šestašedesátiletý vitální důchodce, který meruňky pěstuje před svým domem po generace.
Jan Prokop senior má syna Jana a ten zase syna, samozřejmě zcela identického jména a příjmení. „Já jsem se funkci rozhodčího věnoval spoustu let, v mých stopách jde čtyřiačtyřicetiletý syn Honza, vnuk se zatím na dráhu arbitra nedal,“ vysvětluje šestašedesátiletý pan Prokop s tím, že sedmnáctiletý vnuk drží rodinnou tradici jinak.
„Děda asi myslí to, že pískám spíš na klarinet,“ směje se talentovaný muzikant. Děda hraje dlouhá léta v Malenovjance, jeho syn, Jan Prokop prostřední zase na kytaru.
„Ale nejvíce nás asi sjednocuje právě tahle vytrvalá meruňka, letos už má květy, je to mimořádně brzo. Loni rodil strom úžasně, podělili jsme celou rodinu, sousedy, byla pěkná úroda, stromek dal snad metrák plodů,“ chlubí se pán domu.
Vnuk mezitím jako důkaz přináší sklenici zavařených meruněk z minulé úrody.
„Věřím, že i letos to bude dobré, mrazy jsou v nedohlednu, tak uvidíme,“ dodává nejmladší Jan z rodu meruňkovo-fotbalově-muzikantských Prokopů.
