Zajímavé přitom je, že zcela v intencích nestárnoucího hitu, původně Drupiho a pak i díky vlastnímu kouzelnému textu Hany Zagorové, opravdu „málokdo ví“, co že to vlastně tuhle lokalitu zdobí…
„Myslím že jsou to divoké třešně,“ říká jedna z procházejících dam s malým fotoaparátem v ruce. „To je sakura, japonská sestra naší třešně,“ dodává rozhodně pán středních let. Oč přesně jde, často nevědí ani lidé, jimž stromy kvetou přímo před příbytky a obchody u zlínského kostela.
Za přesnou odpovědí se musí k odborníkům. Řekne-li Václav Krátký z Odboru městské zeleně zlínského magistrátu latinský název Prunus cerasifera Nigra, ještě moudří nebudete. Pak tedy překlad do češtiny a jednou provždy přesné určení. „Jde o myrabolán červenolistý, středně velký strom, který se vyznačuje právě bohatými květy,“ upřesňuje odborník.
Zajímavý je počet stromů. Také ten zná málokdo, je jich rovných pětadvacet, na jedné straně 13 na druhé 12. Tedy nikoliv půl na půl, jak by se leckdo v aleji domníval.
Stromy jsou ještě mladé, v budoucnu by měly mít i peckovité plody, které by ovšem po opadání nepůsobily na chodnících a silnici zrovna pořádek.
„Na to pamatujeme, ale rozhodnutí ještě nepadlo, možnosti jsou různé, mimo jiné i to, že bychom postřiky vývoji plodů bránili,“ uvádí ke kráse, která přišla letos v květu o rovný měsíc dříve než loni a potrvá jenom čtrnáct dnů, inženýr Krátký.
