Ladislav Marušák je samozřejmě velký fanda zlínského hokeje, v dresu svého jmenovce Jiřího míři navečer v Provodově na louku za svými ovečkami a berany. Ti ho nejdříve v modré barvě nemůžou rozeznat a v ohraničeném prostoru utíkají houfně na druhou stranu. Pak ale pána poznají a lákají je laskominy, tvrdé rohlíky a chleba.
„Jsou vynikající, jednotná parta, jako zlínští „jmenovci“ na ledě,“ pochvaluje své berany chovatel. Mají sílu a chuť do života a jsou taky šikovní, nic je nevyplaší, no prostě přesně stejní jako kluci „mého kolegy„, jejich šéfa Rosti Vlacha. „Však jsme také na chlup stejně staří,“ usmívá se Marušák.
Obránce Jiřího Marušáka, s nímž není rodina, obdivuje. „Je důsledný, taky takový šéf obranného stáda, a jakou má bombu, to se cení,“ vybavuje si pan Ladislav pecku zlínského obránce, jíž otevřel gólový účet finále.
„Víte, jasně věřím v titul a klukům jej moc přeji, ale pozor, ještě to bude stát hodně sil, než tou naší beraní vlnou Kometu zhasneme a posadíme ke stříbru,“ vyhlíží další duely pan Marušák od svých beranů.
