Celková rekonstrukce vyšla na 8,2 milionu korun. „Smluvní termín byl do konce letošního roku, ovšem s ohledem na příznivé klimatické podmínky v průběhu zimy se firmě podařilo práce zdárně dokončit v kratším termínu. Nebude tím už narušen průběh prohlídek v areálu Mlýnské doliny,“ uvedl Milan Gesierich, technický náměstek muzea.
Zajímavá je historie samotného náhonu. Mlýnský náhon poháněl už v roce 1507 dva mlýny postavené na periferii města Rožnova. Voda do něho byla vpuštěna stavidlem nad takzvaným horním splavem a byla vedena v délce necelých dvou kilometrů středem města až do jeho jižní části, kde stál vrchnostenský mlýn, později papírna. V severní části poháněla voda mlýn a později také pilu, která byla k mlýnu přistavěna. Sloužil déle než 400 let. Domácnosti z ní braly vodu na vaření, hospodyně v ní máchaly prádlo, hospodáři napájeli dobytek. Držely se tam ryby a raci. Koupaly se v ní děti. V dobách socialismu sloužil náhon jako zdroj užitkové vody pro objekty národního podniku Loana Rožnov, Severomoravské mlýny a pekárny a Vratimovské papírny v Rožnově, které byly posledním průmyslovým zařízením užívajícím strouhu. Pro náročnost a vysoké náklady na údržbu byla velká část náhonu kolem roku 1973 zasypána. V roce 1971 požádalo Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm o zbylou část náhonu za účelem využití pro pohon historických objektů charakteru vodních staveb.
Dnešní část je zachována už jen v horní části – od vtoku z Bečvy po areál Valašského muzea. Napájí rybníčky v Mlýnské dolině a Dřevěném městečku a pohání technické stavby mlýn, valchu a hamr. Voda z náhonu také napájí potůček v městském parku a jezírko u společenského domu. Odtud se voda vrací podzemním kanálem opět do Bečvy.
V roce 1991 byl majetkově vodní náhon vrácen původnímu majiteli. Téměř po 20 letech se podařilo Valašskému muzeu náhon odkoupit od jeho dědiců.
Areál Mlýnské doliny zahrnuje devět staveb, z toho jsou čtyři na vodní pohon. Veřejnosti byl zpřístupněn v roce 1982.
