Ale volejbalový čas Adama Bartoše i jeho spoluhráčů z Fatry včetně mladšího bráchy Pavla běží skutečně až neskutečně rychle. Teď jsou oba na reprezentačním soustředění v Jablonci nad Nisou. Už více než týden a hned tak se nerozejdou.
Bydlíte s Pavlem na pokoji?
No jasně, ponorková nemoc začíná mírně působit, ale vždycky se z toho dostaneme, tréninkové dávky jsou vysoké.
Kolik jste vlastně měli času na oslavy bronzu a na odpočinek?
Moc málo, přesně čtyři dny, hrozně to letí, ale v Jablonci nás čeká pořádná výzva, kvalifikace na mistrovství Evropy, v cestě nám stojí třeba Španělsko nebo Ukrajina, bude to pořádně těžké, ale nebojíme se, budeme se rvát.
Kam ten bronz řadíš v seznamu dosavadních úspěchů?
Samozřejmě nejvýš, zajímavé je, že je to už druhá medaile stejného kovu, před třemi lety jsem ale jako ušák jen dvakrát naskočil do zápasů, ale medaili jsem dostal.
Cvrlikají volejbaloví vrabci u haly ve Zlíně, že to už nemusí být tvé působiště v nové sezóně.
No něco na tom bude, jednání jsou v plném proudu, uvidíme, nerad bych něco zakřikl, každopádně mám tenhle klub a tohle město v srdci a vždycky se sem budu moc rád vracet.
