„Nevietě, kde je tu opravňa obuvi, takto som si teda pracovnú cestu do Zlína nepredstavovala,“ stýská si pohledná Slovenka s lodičkou i zlomeným podpatkem v ruce. Mimochodem, znáte někoho, kdo si vozí na jednodenní cestu náhradní obutí? Cesta Školní ulicí je opravdovým martýriem. Naplno tu jedou dlaždiči, lidé tu spěchají za svými povinnostmi, je neuvěřitelné, že vše klape přesto, že to tu vypadá jako na překážkové dráze.
A ještě jednou slovenština. „Toto je něni dobré, máme tu novučké chodníky a keď ludia roznášaju bahno na tú novotu, nepáči sa mi to,“ povídá šéf dlaždičské party. A má pravdu, čas na nápravu za pět týdnů ale určitě ještě přijde.
„Je to fakt zvláštní podívaná, úplná uzávěra asi nebyla možná, ale chtělo to nějaký provizorní průchod, třeba zúžený, ale takový, který by lidi sice omezil, ale na staveništi určitě zachoval větší pořádek,“ říká při pohledu na šrumec a řád neřád známý zlínský architekt.
U parku je to boj o čas, ale také s počasím. Jakmile zaprší, vždycky se tu všechno novotou vonící dostane do nánosů bahna případně prachu. „Tak vydržať,“ užívá známé heslo jeden ze Slováků vydělávajících si na nejrušnější zlínské uličce.
