Pavel Heglas a Jiří Pálka seskočí na základně Technických služeb Zlín ze stupátek obřího vozu, který od šesté hodiny ranní krmili kontejnery plnými komunálního odpadu. Ulehčilo se jim, směnu převezmou kolegové a až do večera se budou pěkně péct. Možná více, než posádka před nimi.
„Pořádná zabíračka, bylo to náročné, nejde to jezdit svlečený do půl těla. Ale kraťasy mít můžeme. K tomu ovšem festovní vysoké boty, reflexní vestu, bez ní ani krok, tričko a samozřejmě pevné rukavice,“ popisuje Pavel s tím, že na sluníčku může být nějakých čtyřicet stupňů, ve středu o pět víc.
„Pijeme čistou vodu, máme to vyzkoušené, je to tak nejlepší,“ přidává se Jiří. „Určitě s přibývajícími teplotami vypijeme víc, až dvojnásobné množství. Je to fakt náročné.“
„Ale na druhou stranu pořád příjemnější, než když jsou extrémní mrazy, to je daleko horší, takže na sluníčko se vůbec nezlobíme,“ hodnotí Pavel Heglas.
„Extrémy jsou extrémy, naši kluci jsou ale tvrdí, v zimě v létě, s tímhle musejí počítat, když se k nám hlásí. Slevit určit nemůžeme v oblečení, popeláře v žabkách jsem ještě neviděl, povinností je vesta, v žádném případě nesmíme jakkoliv ohrozit silniční provoz, musíme být vidět, to je základ,“ říká při popoledním střídání stráží v tropickém vedru ředitel zlínských Technických služeb František Kostelník.
Oba popeláři, přesněji tabulkově řečeno, manipulační dělníci pro dnešek s vodou nekončí. „Tak teď určitě studená sprcha, no a pak třeba otrokovické Štěrkoviště,“ loučí se oba.
