Tenisové hemžení mezi Paříží a Londýnem

Mezi Paříží a Londýnem je zlínská Vršava. Pokud vám tohleto tvrzení připadá jako zeměpisný kotrmelec oceněný na druhém stupni základní školy zaslouženě pětkou, chce to jen trochu vysvětlení.

Vždycky, když dohrají světoví hráčí antukový turnaj v Paříži a začnou trénovat na trávě, aby zkraje července lízali smetanu na londýnském Wimbledonu, dějí se věci mezi amatérskými tenisty bez rozdílu věku. A taky bydliště.

Veteráni nad padesát let hrají samozřejmě bez nároku na odměny. A přesto se na další turnaj sjeli z celé republiky i ze Slovenska. Třeba z Plzně. Do Zlína to je téměř 400 poctivých kilometrů. Obdivuhodné, volnou neděli a pasivitu tentokrát zavrhlo na Den otců třicet otců a zhusta už i dědečků. V běhu, emocích i nadšených výkřicích po vítězných míčích.

Další příklad toho, jak mocný čaroděj je tenisový turnaj, se v areálu Na Vršavě odehrál den předtím. To se na 16. ročník Radnice open sjelo k sedmi desítkám hráčů a hráček. Hrály se singly, debly i mixy, 101 zápasů celkem. Značná porce. Organizátor jediný, Zdeněk Mikel, klobouk dolů před jeho umem. Stejně tak Jan Nahodil, který měl na starosti tenisovou neděli. Po moravských areálech honí sebe i  přátele veterány v zimě v létě.

Bez několika takovýchto chlapů by tenisový pot pokročilých i starších nevoněl tak, jak voní…