Petr Zavadil je zlínský hokejový brankář. Se současnou hvězdou Liborem Kašíkem byli a jsou výborní kamarádi. Však se také léta potkávali v brance v mládežnických týmech Zlína coby naprosto rovnocenní partneři. Zatímco „Kaša“ doputoval přes Olomouc do Zlína a teď momentálně na soustředění adeptů reprezentace, Petr jde jinou cestou. Zachytal si dva roky v Hodoníně a v současnosti je vyslancem českého hokeje ve Francii. Tedy v zemi, kterou už v nejmenším neradno hokejově podceňovat…
Usměvavý, příjemný, bezprostřední kluk se ohlíží za první sezonou v zemi galského kohouta a dívá se i kolem sebe, nejen hokejově.
V Clermont Ferrand máš ve druhé lize roli jedničky?
Tak to ano, máme bezvadný tým složený z kluků mnoha národností, skočili jsme do play off, zatím jsme na postup neměli, uvidíme, co bude dál.
Kolik lidí tam chodí na hokej?
Je to podobné jako na druhou nejvyšší soutěž u nás, v play off přes tisícovku, jinak těsně pod ní. Co se stadionů týče, jsou jiné, v tomhle fakt trochu rozvojové, velká tribuna a pak už vlastně jen prostory na stání.
Dá se tam hokejem uživit?
V první lize výborně, je tam spousta Seveřanů, zámořských hráčů, Češi, Slováci, moře dalších. I druhá liga je finančně docela zajímavá, rozhodně si nemohu stěžovat.
Jak tam mimochodem třeba mimo led berou Čechy?
Pořád nás spojují se Slováky, znají ještě Československo. Ale jinak veliká pohoda, v šatně, na ledě, v nákupních centrech, na ulicích. Fakt moc príma (úsměv).
Francouzi si žijí lépe než Češi?
Nepochybně v průměru ano. Ale i kdyby ne, umějí se smát, nespěchají, třeba v marketech u pokladny velká řada. Myslíte, že se někdo rozčiluje? Kdepak, povídají si, smějí se, radují z obyčejností života.
Takže se koncem srpna vracíš rád…
Určitě, jen mi bude chybět přítelkyně, musí ale studovat vysokou, loni studium přerušila, dva roky po sobě to nejde. Na Francii se těším, na hokej taky. A díky zlínskému klubu. Můžu tu trénovat, někdy s áčkem, jindy s juniorkou. Kdoví, třeba se jednou vrátím. Chtěl bych, musím na sobě makat a makat. Nic není definitivní.
