V pátek se na pracoviště vypravil úplně naposledy. Zajímavé určitě je, že ve vile Jana Antonína Bati v centru Zlína řadu let také bydlel a že mu tam v práci pomáhala i jeho paní. Jako by měli nějakou rozhlasovou pupeční šňůru.
Maňas odevzdal posluchačům neskutečné penzum práce, začínal už v roce 1971. Odchází v čase 44. Barum rallye, na přenosech z ní se podílel každý rok. Díky němu a pestré řádce reportérů jsme ze Zlína, Vsetína i třeba Uherského Hradšitě poslouchali mimo jiné reportáže z nejvyšších hokejových a fotbalových soutěží, zlínské Vánoční ceny v plavání, ve studiu měl tisíce velezajímavých hostů.
„Z reportérů si vybavím úplně každého, vždycky se mi kromě našich pánů mikrofonů líbili i Slováci. Už ta jména: Laco Brat ze Zákruty, Dušan Koblišek, anebo vůbec nejúžasnější Gabo Zelenay, ten měl jakousi zvláštní noblesu, to nebývalo k mání jen tak,“ vzpomíná pan Rudolf, který se pochopitelně zdaleka nevěnoval jen sportovním přenosům.
On sám šel časem s vývojem techniky. „Vždycky mne bavila, zažil jsme na sobě pět generací, žádný problém sžít se třeba s digitalizací,“ říká.
Za dlouhá léta byl v regionu u všech stěžejních věcí. „Pamatuji si třeba, když se otevírala v Otrokovicích v 70. letech nová pneumatikárna, tam byl i tehdejší prezident Husák, ten se mezi lidi moc často nepodíval.“ Samozřejmě zažil revoluční rok 1989, ale mapoval s kolegy hlavně věci nejběžnější, tak jako oni byl na tepu doby.
„Dnes už kolegové redaktoři míří za reprotážemi sami, sami si stříhají a já mívám spíše práci ve studiu nebo při přenosech, ale pamatuji časy, kdy byl technik s magnetofonem denně v terénu. To bylo třeba s dnešní vídeňskou zpravodajkou Radiožurnálu Marií Woodhamsovou, se kterou jsem začínal,“ vybavuje si první léta přebohaté praxe.
Rozhlasácká ikona odchází, Český rozhlas ve Zlíně pokračuje. Něco tam ale bude chybět. Pan Technik Rudolf Maňas …Radou ale určitě pomůže kdykoliv. Dlouhá léta, pane inženýre…
