Jak vznikl projekt, ve kterém se zlínskou filharmonií vystupujete?
Fenomenálního harmonikáře Vojtu Szabó jsem kdysi objevil v soutěži Česko-Slovensko má talent, viděl jsem, že je vynikající, ale porotci to nějak nerozpoznali. On pak spolupracoval i se zlínskými filharmoniky, my jsme ho mezitím vzali na šňůru Výběru, na akcích v Praze se potkal se Šporclem, natočili spolu desku… Na koncerty ve Zlíně pozval naopak on mě. Jeho kamarád Nikolas Takács je vynikající zpěvák, vynikající je dirigent Honza Kučera, skvělí jsou filharmonici, tanečníci… je to multižánrový projekt s prvky klasiky, šansonů i jazzu. Dva koncerty jsou ve Zlíně a koncem roku možná ještě jeden v Praze.
A co vaše zahraniční album Aftershocks?
Od února máme hotovo. Podařilo se mi přizvat ke spolupráci světově uznávané instrumentalisty, Billy Sheehan, Glenn Proudfood i Virgil Donati jsou skutečné špičky. Je to hodně tvrdý, progresivní rock, album ocenili spíš kritici, ale v zemi Michala Davida si budeme muset na posluchače pár let počkat. Prodáváme online, v Americe má projekt bez jakéhokoli promo několik desítek tisíc fanoušků.
Bude nějaké pokračování?
Jsme z toho tak nadšení, že začínáme pracovat na dalším albu. Chtěl bych přizvat mladého Zappu a pořád mám sen, že bych udělal aspoň jednu pecku s Osbournem. Ta práce je o plnění snů… Nahrávání je v tomto případě snadné, na rytmický základ všichni postupně natočíme své stopy. Nemám pak důvod ani odvahu do toho stříhat. V Austrálii se to smíchá a je to. Abychom se tentokrát víc přiblížili českému publiku, zkusíme to podobně jako Rammstein – texty budou české a refrény anglicky…
A s Výběrem nějaké album plánujete?
Jo, to je never ending story, to plánujeme pořád… (smích)
Ale i když natočíte nové skladby a uděláte turné, stejně budete muset hrát to, co před třiceti lety, ne?
Přesně tak, to je prokletí. Viděl jsem to na koncertě Paula Mc Cartneyho. Třicet tisíc lidí, skvělá atmosféra… prostě velký úspěch velké hvězdy. Najednou ale začalo publikum nadšením úplně ječet… Mc Cartney zpočátku nechápal proč, ale pak se otočil a já uviděl jsem tu hrůzu v jeho očích – spatřil sám sebe jako desetimetrového mladíka zpívajícího „Drive my car“ na projekci za sebou. Mívám stejný pocit – to mládí nám prostě pořád leze do zelí. Ale zpět k Výběru – chceme to zkusit natočit příští rok, abychom to stihli k výročí založení.
Teď máme i výročí 17. listopadu… jak na tu dobu vzpomínáte?
Miloš Zeman byl tenkrát nejen politik, ale i skvělý komik. Když zestárl, v obojím pokračuje, ale pokud se snaží ty drsné slovní pointy stavět jako prezident, tak to nějak není ono. Spíš je to úplně mimo. Doma, ale i při cestách v zahraničí.
A co s tím?
Prezident Zeman by se měl vzdát úřadu. To samozřejmě sám neudělá, takže by to mělo vést k impeachmentu. Ne nějaká nenávist k jeho osobě, to si nezaslouží. Do určité míry za to, co dělá, nemůže. Má už prostě alkoholem sníženou příčetnost. Je pořád velmi inteligentní, ale ztrácí sebekontrolu a čím dál častěji je schopen vyhrknout něco, o čem nepochybuji, že toho za chvíli lituje.
Těžší otázka: Kdo by měl být příštím prezidentem? A kdo projde přímou volbou?
To první není těžké otázka. Kdokoli! (smích) Druhá už je těžší, ale mně bude stačit, pokud to nebude oligarcha, který vlastní půlku republiky – to by bylo ještě horší. Vynikajících lidí tady žije celá řada. Otázkou je, jestli by do toho chtěli jít. Já hned vyhrknu: Petr Pithart – rozumný vzdělaný starý pán, plně vyzrálá osobnost. Nebo Halík. No, možná by neměl šanci. Ale když ji měl Zeman…
Vy sám o návratu do aktivní politiky neuvažujete?
Uzavřená věc to pro mě není. Spousta věcí mě štve a snažím se s nimi něco dělat. I proto jsem inicioval petici, která se distancuje od postojů prezidenta a vlády k situaci na Ukrajině a zasahování Ruska do záležitostí suverénního státu.
Co byste k listopadovému výročí vzkázal našim čtenářům?
Že důležitá je budoucnost, přítomnost i minulost a život dává smysl v jejich spojitosti. Že bychom na minulost neměli zapomínat, neměli bychom si říkat, že dnes už je jedno, co tenkrát kdo dělal nebo nedělal a musíme odmítat snahy nechat si o minulosti lhát. Zemanovy věty o lumpenkavárně se snaží jako kdysi stavět lidi proti sobě, stavět Prahu proti zbytku republiky. Proti tomu se musíme ozvat a nesmíme to dopustit.
Díky za rozhovor, ať se vám daří a někdy ve Zlíně zase na shledanou!
