Karel Saitl zvedl devadesátku. Co kilo, to rok

Patří mezi vzpěračské legendy. Zlíňan Karel Saitl si hýčká bronzovou medaili ze světového šampionátu ve švédském Stockholmu. V Dřevnici už od té doby uteklo hodně vody. Psal se totiž rok 1953.

Neuvěřitelné ale je, že bohatýr ze Zlína sbíral ještě cennější kovy třeba o padesát let později. Mezi veterány patří dodnes k absolutním legendám. Počet jeho absolutních prvenství na mistrovstvích světa hned tak někdo nepřekoná. V době, kdy byl nejvýkonnější a v nejlepší formě, zvedl v nadhozu v nejlehčí kategorii i hodně přes stovku. Teď zase pokořil devadesátku.

Tím je ovšem myšleno neuvěřitelné životní jubileum nezdolného Karla. Donedávna se ještě chodil obden prát s železnými činkami do vzpírárny mezi kamarády na zlínské sídliště Jižní Svahy. Teď už sice trochu ubral, ale když ho vidíte, jak téměř běží mladickým krokem v centru Zlína, musíte i tak smeknout.

Jednou si zavzpomínal, co stojí za jeho přemnohými úspěchy. „Mimo jiné i krupicová kaše, kterou mám moc rád,“ usmívá se i teď. Je docela zajímavé, když sladká dobrota dělá ocelové svaly.

To, že to v takové pohodě dotáhl k životní devadesátce, je určitě i dílem jeho paní Jany. Další nepostradatelné Zlíňanky.

Zlíňanky s velkým „Z“. Léta, desetiletí totiž pracovala jako šéfová cukrárny s tímto názvem. „No, název nebyl zrovna po chuti tehdejším mocným, žili jsme přece v Gottwaldově, ale udrželi jsme ho,“ směje se mimořádně vitální paní. U Saitlů se chuť do života i ve vyšším věku bere jako normální výbava. Paní Jana chodí pomáhat do obchodu, ohlídá mimořádně čilou pravnučku a ještě stihne denně panu Karlovi připravovat dobroty.

Až se chce věřit, že i díky její péči se čerstvý devadesátník ještě vrátí k činkám…