Zrovna obědval. „Starají se o nás výborně, to se musí nechat, ale doma je doma, to víte,“ říká na svůj věk naprosto neuvěřitelně čilý muž, nejstarší občan evakuovaných Haluzic.
„Zažil jsem za války i nálety amerických bombardérů, ale aby létaly střepiny kilometr daleko, to nebylo ani tehdy,“ vybavuje si události konce druhé světové války i středeční výbuchy muničního skladu.
Razí zajímavou filosofií: „Víte, nikomu nic nevyčítám, jsem smířený se vším. Přežijeme i tuto situaci. Jen je mi líto zvířat, zůstávají doma zavřena, je to hodně stresující i pro ně.
„Mám doma své útočiště, věřím, že se brzy vrátíme domů,“ dává obce naději i svým mladším spoluobčanům.
O tom, zda se jeho přání splní brzy, anebo si bude muset počkat déle, by měly rozhodnout výsledky pátrání pyrotechniků.
Na čtvrteční večer svolali bezpečnostní experti tiskovou konferenci, o případném ukončení evakuace více než čtyř set lidí se mělo rozhodnout někdy těsně před sedmou hodinou večerní…
