Vloni v polovině ledna se snažil přelézt balkon v pátém patře v bytě na zlínském sídlišti Jižní svahy. Nepovedlo se, přišel osudový okamžik. „Prostě jsem zahučel dolů,“ popisuje s odstupem téměř celého roku.
Sanitka ho odvezla do nemocnice, o život bojoval řadu týdnů. „Byl jsem víc než měsíc v umělém spánku, doktoři mi říkali, že bych bolesti nemohl vydržet,“ povídá na vozíku na zlínském autobusovém nádraží.
„Měl mimo jiné devastující zranění nohou, pánve, poranil si páteř, je spíše výjimkou, aby lidé pád z tak velké výšky přežili,“ vybavuje si jeho operatér. Léčení si vyžádalo obrovskou sérií zákroků. Na oddělení LDN Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně pak ležel muž až do října.
„Na nohy se teď postaví jen s oporou, jen v krajním případě, lékařská věda nemůže být všemocná. „Moc hledám místo, kde bych mohl s vozíkem být,“ říká Luboš, který se řadu let živil jako lesní dělník. Pak ho trápily zdravotní neduhy, byl prý na úřadu práce, ale také ve výkonu trestu. Přitom jde evidentně o bystrého chlapa, který ovšem nemá ani peníze.
„Potřeboval bych dostat pozpátku důchod, jenže na něj prý nemám nárok, kurátor to ale ještě prověří. Vánoce esem strávil pod mostem, Nový rok v nemocnici, trápí mne i proleženiny. Chci velice poděkovat lékařům a sestrám, ale budoucnost moc růžově nevidím,“ přemýšlí na prahu roku teprve pětačtyřicetiletý chlapík.
