Paní Danuše Fryštácká by mohla dávno odpočívat a spát třeba do devíti. Ovšem to jaksi není nic pro ni. „Každé ráno naberu noviny a mířím za lidmi, kteří je mají předplacené, nejvíce výtisků mívám v tašce v pátek, lidé si rádi berou noviny s televizní přílohou,“ vypráví nesmírně čilá seniorka, která se téhle práci věnuje už více než patnáct let.
Má to ale trochu jinak, než bývá zvykem. Nechodí, ale spíše jezdí. „Když je dobrý terén, jezdím na kole, teď, když napadl sníh, zase beru sáňky, klidně se z kopce svezu, u nás to je tak, že tu rovinku téměř neznáme,“ směje se paní Danuše. Svoji každodenní pouť prý vždy zakončí s přáteli z vesnice u někoho na kávě, popovídají si, proberou aktuální věci.
„Jasně, je to taková správná společenská záležitost,“ vypráví doručovatelka, kterou ale ve vesnici znají i z mnoha jiných úhlů pohledu. Třeba jako neúnavnou organizátorku společenského a kulturního dění.
