Kryje jej před nepřízní počasí ocelová střešní konstrukce. Kolem procházejí turisté, někdo se zastaví, jiný mine bez povšimnutí. „Pamatuji si, měli tam úplně senzační knedlíky, snad se jich ještě dočkám,“ říká napůl vážně mladý muž v den, kdy uplynul přesně rok od ničivého požáru.
„Mně ten požár málem urval srdce, bydlím tady kousek, ale přesně před rokem jsem byla pěkně daleko, u syna v USA. I tam ale dávali v televizi záběry požáru, který zničil naši národní chloubu, hodně jsem to oplakala,“ vyznává se přímo před Libušínem paní Jarmila Stiasna. Ona stejně jako ostatní věří, že Jurkovičova stavba z roku 1899 ještě vstane z mrtvých.
„To zcela určitě, na kontě na obnovu Libušína je už díky sbírkám kolem 10 milionů korun,“ sčítá činy dobrých lidí ředitel Valašského muzea v přírodě Jindřich Ondruš. Tedy instituce, která sbírku koordinuje a která Libušín i v tomto žalostném stavu vlastní.
Policie dosud neukončila vyšetřování. „Vyloučili jsme ale cizí zavinění,“ říká zlínský krajský policejní mluvčí Petr Jaroš.
Mezi lidmi se mluví o špatné konstrukci komína, každopádně se blíží termín zmrtvýchvstání Libušína.
„Teď musíme zhodnotit projektovou dokumentaci, jde o naprosto nevšední stavbu, když vše půjde, jak má, po soutěži na výstavbu by mohli stavbaři začít zhruba za rok. S prvním sněhem roku 2017 bychom si mohli do nového Libušína sednout na nějakou valašskou specialitu,“ vzhlíží do budoucna Ondruš.
