Je doktorem pedagogických věd, lépe mu sluší označení doktor věd plaveckých.
Milý oslavenče, pramálo se ví o Vašich vlastních sportovních potažmo plaveckých začátcích, jaké byly, jsou uloženy v paměti?
Samozřejmě, patřil jsem k průměrným plavcům, moji disciplinou byla kruťárna, 200 metrů motýlek. Pak jsem přešel mezi vodní pólisty, to byla moje parketa, byl jsem i ve výběru reprezentace, ale brzy jsem začal pošilhávat po trenéřině.
Kdypak jste se na ní vrhl plnou mladistvou silou?
Pokud mne paměť neklame, pak je to letos 46 let, v únoru 1969 jsem začal s trénováním a vydrželo mi to dodnes.
Neskutečně dlouhá linie lemovaná spoustou úspěchů. Vrcholem bývají olympiády. Nemýlím se?
Samozřejmě, měl jsem to díky skvělým svěřencům docela pěkně rozvrženo. Rok 1980, Moskva a Radek Havel. O šestnáct let později, americká Atlanta s Marcelou Kubalčíkovou a pak úspěch úplně největší, dvě pátá místa, dosud nepřekonaný český vrchol s Danem Málkem v Sydney v Austrálii v roce 2000.
Máte recept na úspěchy? Vlastní trenérské krédo?
Žádné krédo, kterým bych se striktně řídil, si nevybavím, ono totiž žádné nemám. Ale pakliže hledám příčiny úspěchů zlínského plavání za spoustu let, pak to určitě byl skvělý systém odspodu, díky mnoha mým méně známým kolegům to ti nejlepší a já s nimi dotáhli na evropská medailová pódia a obrovské množství nejdříve československých a pak českých titulů a medailí z republikových šampionátů.
Jste na sedmé životní obrátce, co dál?
Věk má jednu velkou výhodu, máte moře zkušeností a vzpomínek. Teď jde jen o to nezapomínat (s úsměvem).
