Málo se ale ví, že takový osud žije šestatřicetiletá maminka pětileté Elišky, která dlouhá léta žila v kanadském Torontu. Až tady u nás ve Zlíně, v zemi svých rodičů, kteří vlast před lety vyměnili za Kanadu, potkala svého manžela. Tady se také poprala s těžkou nemocí. Má české i kanadské občanství.
A teď, jako málokdo, může mít poněkud rozpolcené srdce. Ani ona se nevyhne úvahám, jak že dopadne sobotní semifinálový zápas na mistrovství světa hokejistů v Praze. Mezi jejím Českem a její Kanadou.
„Víte, já mám jako málokdo jedinou jistotu, ať vyhraje, kdo vyhraje, vždycky budu spokojená a budu se těšit na finále, mám srdce v Kanadě i tady v Česku. Kanaďané hrají fakt výborně, Češi nechávají na ledě úplně všechno, budou doma, vidím to padesát na padesát, bude to bitva,“ zamýšlí se paní Petra.
Svůj zápas, který má trochu jiný rozměr, vyhrála. „Hokej je krásná hra, ale je to jenom sport, tak to tak berme, nejde o život. A ten je úžasný, zvlášť teď, v tom nejhezčím měsíci v roce,“ směje se Petra a je na ní vidět, jak jí těší obyčejný májový den třeba v přítomnosti dcerky, která jako by jí z oka vypadla.
