„Mrkněte tam na toho beránka, to bude pěkný macek, zatím je samozřejmě malý, ale podle hlavy je už teď znát, že to bude pěkný kus,“ říká pan Bača. Mimochodem taky pěkný kus chlapa, který se sem, do valašské přírody, opravdu hodí. V každém ročním období, nejen teď, když tu drží vládu kvetoucí jaro.
„Ještě před týdnem byly v plném květu stromy, opravdu nádhera. Ale kouzlo tu příroda neztrácí nikdy,“ ví dobře místní rodák.
Právě sesedá z elektrického vozíku, kterým se jezdí na golfové greeny. Hned vedle jedinečná věc. Louka, mokřad, plná nádherných fialovorůžových květů.
„To jsou opravdu orchideje,“ dává Bača najevo znalost terénu, který si prohlížejí očima i objektivy svých foťáků dvě ostravské turistky. „Jde o vzácné prstnatce májové, letos rozkvetly v nebývalém množství, moc nás to těší. Jsou tu ještě na jednom místě těsně u golfového hřiště. Musíme dbát, aby sem lidí nešlapali. „Řekněte, kde najdete golfové hřiště s výhledem na louku plnou orchidejí,“ ptá se s mírnou pýchou v hlase.
O kousek dál ještě větší rarita. Tři rostlinky vstavače mužského. Název hovoří sám za sebe. „Přesně tak,“ směje se pán zdejších lesů, vod a strání. A jak je to s proklamovanými afrodiziakálními účinky jedinečné orchideje?
„Povídá se leccos, v tomhle minimálním množství a vzhledem k tomu, že jsou zákonem přísně chráněny, jde spíše o ten vizuální vjem. Ale jinak myslím, že zdejší příroda dodává životní sílu a optimismus měrou vrchovatou,“ končí krátkou exkurzi po místech známých spíše s bílou sněhovou pokrývkou Leo Bača.
