Mistrovství Evropy, to je neskutečná akce, tentokrát se v řadě kategorií „mydlily“ tři tisícovky !!! dříve narozených, kterým malá raketa navždy přirostla k srdci i ruce.
„Já jsem hrál v kategorii do 65 let, bylo nás 170, Ruda Pavlíček nad 65, měl více než 200 soupeřů,“ udivuje po návratu čísly bronzový medailista Polák. „já trénuju zpravidla jednou týdně, mnozí moji soupeři jsou na stolech denně. I v tom vidím velký úspěch na šampionátu,“ konstatuje Polák.
Ten došel až do semifinále, kde podlehl pozdějšímu vítězi, Maďaru Frankovi. Nad síly Pavlíčka byl ve čtvrtfinále další Čech Matějíček z Jeseníku. „Pořád hraje závodně druhou ligu, prohrál jsem 2:3, ale i tak jsem moc spokojený, hrál jsem možná líp než umím,“ smál se po návratu domů obdivuhodný muž, který je nadále oporou Kostelce v krajském přeboru I.
Polák hraje za zlínského Orla divizi. „Měli jsme i plno nesportovních zážitků, třeba když se na pár minut mírně setmělo, to bylo ve tři v noci. Jinak je tam světlo v jednom kuse. Anebo, když jsme v krásně teplých dnech- bylo až 27 stupňů -zkoušeli koupání v tamních jezerech v nějakých šestnácti sedmnácti stupních.“
Velký úspěch obou kamarádů a vždy velkých rivalů se musel oslavit. „Jasně, v Helsinkách na letišti jsme si dali pivo. Určitě nejdražší v životě. Vyšlo na 9 a půl eura,“ nelitují ničeho z úspěšného výletu do země tisíců veteránských stolních tenistů i jezer Rudolf Pavlíček a Petr Polák.
