Jejich rod žije jako nemnoho dalších ve Zlíně coby městě plném těch, kteří před sto lety začali přicházet ze Slovácka a z Valašska za prací, stovky let. A tak si pan doktor Siegel na historii docela potrpí. Ne že by unavoval prastarými historkami, kdepak, ale když otevře vrata své garáže, tak na vás historie ne až tak dávná nádherně dýchne.
„To je moje láska, krasavice, Felicie, stará zhruba pět desítek let. Myslím, že podobných byste tady na Zlínsku našli už jen pár,“ kochá se Siegel pohledem na nádherně nalakovaný vůz s původními pneumatikami. Pak odklopí víko motoru a laik i odborník žasnou. Jako by vůz zrovna vyjel z továrny. Skutečně excelentní pohled.
„Už s ní moc nejezdím a když tak, pak na výlet. Třeba si vyjedu po dávném způsobu do Luhačovic na kávičku,“ směje se pan auto i zubo doktor.
Vždycky ho široká veřejnost znala nejen jako správce dutiny ústní, ale také jako nadšeného motoristu.
„Podívejte, toto jsou relikvie z doby, když ještě na Barum rallye neměli organizátoři ani pomyšlení, závod se už za první republiky jmenoval Zlínská osma, klidně řekněme, že jde o předchůdkyni dnešní slavné rallye. Osmu jezdil už můj děda, mimochodem, tady je jeho řidičské osvědčení. Je už z roku 1924, tuším, že byl po Tomáši Baťovi druhý, kdo vlastnil v tehdejším Zlíně automobil.“
I další artefakty na stěnách jsou dokonalé. „Tady mám třeba více než 40 pokutových bloků z éry za minulého režimu. Jak vidíte, nejvyšší byla tehdy 100 korun, to už ale byla docela pálka, často se s chlapy v zelených uniformách dalo domluvit, když nešlo o nic vážného. Tehdy jako dnes se to vyřešilo domluvou,“ doplňuje sběratel motoristických nevšedností, kterých má doslova napěchovanou svoji kouzelnou garáž.
