Tři desítky jednotlivců, případně organizace zaměřující se na ochranu přírody, využijí krajské finanční dotace buď na ruční pokosení trávy, nebo jako příspěvek na pastvu pomocí dobytka. Rozhodla o tom Rada Zlínského kraje.
„Výše konkrétního finančního příspěvku závisí na pracnosti údržby, kterou ovlivňuje velikost udržované plochy, použitá technologie, členitost terénu, množství a velikost přerostlých dřevin, které je potřeba zlikvidovat, a další podobné faktory,“ sdělil náměstek hejtmana Ivan Mařák zodpovědný za životní prostředí.
Zlínský kraj přispívá na ochranu krajiny, konkrétně právě na šetrné ekologické sečení luk a pastvin, každoročně, protože značnou část území regionu pokrývají chráněné krajinné oblasti a přírodní parky. „Ve Zlínském kraji se rozprostírají dvě chráněné krajinné oblasti – Beskydy a Bílé Karpaty – a dále šest přírodních parků: Hostýnské vrchy, Chřiby, Prakšická vrchovina, Vizovické vrchy, Záhlinické rybníky a Želechovické paseky. Patříme tedy ke krajům, kde ochrana krajiny logicky patří k neopomenutelným tématům,“ konstatoval Mařák.
A právě sečení trav v terénech, kde není možné využít těžkou mechanizaci, je každoročně Zlínským krajem dotováno. Do letních brigád pořádaných organizacemi zaměřenými na ochranu přírody, se zapojují i desítky dobrovolníků. Letité zkušenosti s touto činností má například Český svaz ochránců přírody Kosenka z Valašských Klobouků.
„Situace v sečení špatně dostupných lokalit se zlepšuje i díky oživení zájmu o chov ovcí. Ten se opět probouzí v souvislosti se vzrůstající poptávkou po skopovém a jehněčím mase. Snažíme se tomuto trendu pomáhat zejména podporou akcí propagujících tradiční zemědělství. Stále větší oblibě se těší třeba takzvaný Ovčácký den v Prlově na Valašsku,“ dodal radní.
O významu a nutnosti pravidelné údržby zatravněných ploch ví své Jaroslav Hrabec, vedoucí oddělení ochrany přírody a krajiny Odboru životního prostředí Krajského úřadu Zlínského kraje. „Pokud se tráva neposeče alespoň jedenkrát za rok, postupně se znehodnocuje, protože mění svůj charakter: stařina zastíní jemnější druhy trav a rozrůstají se tvrdé agresivní druhy a nálety dřevin. Asi po sto letech by se z takovýchto zanedbaných pozemků znovu staly lesy, které zde byly původně,“ řekl Hrabec.
Ovšem tak jako má každá mince svůj rub i líc, platí to i zde. „Výhodou méně častého sečení je, že ve vzrostlejších travách se dobře daří některým druhům vzácnějšího hmyzu, například housenkám motýlů je tak dopřáno zdárně dokončit svůj vývoj,“ připouští Hrabec. Ideální frekvence sečení tedy je podle odborníků jednou až dvakrát do roka, má-li se v přírodě zachovat vše, co do ní patří.
