„Když jsem se rozhodla jít studovat obor umělecký kovář, dočasně jsem skončila u školního psychologa, premiantka a vybere si takovou tvrďárnu, učební obor,“ divila se prý rodina i okolí. „Ale necukla jsem, na gympl jsem nešla a nikdy jsem nelitovala, přidala jsem si teď studium záchranářství a vždycky přes prázdniny se kovařinou živím,“ povídá slečna tykající si společně se dvěma kluky s rozžhaveným železem. Staccato jejich úderů kladivem je přímo vzrušující a na subtilní dívku hledí s obdivem chlapská i ženská část publika na nádvoří hradu Buchlova.
„Moc jí fandíme, je obdivuhodná,“ zní z úst diváků mužského i ženského pohlaví.
„Nijak zvlášť sílu netrénuju, ráda si třeba zaplavu, ale nemyslím si, že bych byla nějak zvlášť silná,“ směje se Nikol.
„Když jsem měřila sílu v páce, hravě mne, kovářku, dostala jedna maminka na mateřské. Tohle řemeslo chce spíš kus uměleckého nadání a grif,“ doplňuje svůj pohled na věc u výhně, která hrubě přesahuje teplotou tisícistupňovou hranici.
