To, že je režisér Mika Kaurismäki největší hvězdou letošního LFŠ, potvrdil i zájem o jeho nedělní „lekci filmu“. Fronta se začala formovat už bezmála hodinu před začátkem besedy, a když se konečně otevřely dveře do místnosti v Redutě, do pěti minut byl sál plný, popsali autoři festivalového zpravodajství.
V devadesátiminutové diskusi filmař divákům mimo jiné prozradil jména režisérů, kteří ho v počátcích tvorby inspirovali. Kromě Jeana-Luka Godarda, jehož dílo předurčilo podobu Kaurismäkiho debutu Lhář, to byli Akira Kurosawa, Samuel Fuller či Jean-Pierre Melville.
Besedu doplňovaly ukázky z titulů, jež můžou návštěvníci LFŠ v rámci Kaurismäkiho sekce zhlédnout. Režisér na nich přiblížil své tvůrčí postupy, které se snažil okořenit i nějakou tou historkou. Vyprávěl třeba, jak s bratrem Akim v začátcích opisovali z jiných snímků. Například scéna z Vyvrhelů, v níž hlavní hrdina prchá před helikoptérou, je inspirovaná klasikou Na sever severozápadní linkou.
„Kameraman věděl, že s akčními záběry nemám moc zkušeností, a tak se mnou odmítl nastoupit do letadla. Musel jsem si to natočit sám,“ přiznal Kaurismäki.
Po uvedení filmu My tři králové, v němž se potkávají tři mužští přátelé a navzájem si povídají o svých nešťastných osudech, mu prý zase volaly zástupy finských manželek. „Děkovaly mi, že konečně porozuměly svým mužům,“ dodal finský tvůrce se smíchem.
Mika Kaurismäki je, společně se svým bratrem Akim, personifikací moderní finské kinematografie. Jeho filmy se neomezují na jeden žánr, styl ani jednu zemi. Zatímco v počátcích své kariéry svými snímky Lhář či Vyvrhelové definoval Mika Kaurismäki novodobý finský film, v jejím dalším průběhu se přesunul do Brazílie, kde se věnoval hlavně dokumentům (Rytmy Brazílie). Letní filmová škola představuje letos v rámci retrospektivy především Kaurismäkiho tragikomické finské snímky z 80. let minulého století plné smutných hrdinů, bizarních situací a černého humoru.
