Strmé stoupání do kopce na Malenisko, kde se v neděli konaly hned dvě poutní mše v krásné přírodní scenérii, si každý „užívá“ po svém.
Dvě mladičké dívky stihnou probrat příhody poslední doby od kluků až po výpověď z pronajatého bytu.
Muzikanti Milan Slovák a Pavel Kolařík nesou těžké nástroje, ale prokazují, jakou mají výdrž. „Moje tuba váží jedenáct kilo, žádná sláva, ale vydržet se musí všechno,“ říká Kolařík v pekelném vedru.
Když pan farář ukončí mši, je pravé poledne a horko dostupuje vrcholu. Pouť je místem setkávání početných rodáků. Alois Prachař pracuje jako šéf krejčovské dílny ve vídeňském divadle. „Ale doma je doma, to je snad jasné,“ vysvětluje, proč tu nemůže chybět.
Jeho synovec, starosta Provodova Marek Prachař, může hodnotit i pracovně. „Myslím, že je dobře, že se nám povedla zrekonstruovat školku, zase se tu bude žít o něco lépe,“ dává najevo spokojenost.
A stejně spokojeni jsou i otec a syn Štěpánikovi. „Po louce kolem kostela jim běhá roční pokračovatel rodu, evidentně budoucí posila místních fotbalistů.
Pivo je jako křen, horko přímo spalující.
Zřejmě už v noci před vrcholem pouti musely letošní klimatické podmínky zatemnit mozky „statečným“ silákům, kteří povyvraceli dopravní značky i tabule označující obec Provodov.
