„Je to vlastně taková malá zalévačská alchymie. Když budete dávat okurkám vodu přes list shora, zapláčete a nebudete mít nic. Když si ale dáte práci a konev pronikne pod listy pěkně zespodu, začnou se na vás nádherné okurky smát sucho nesucho,“ vysvětluje nutný postup.
Jeho doménou jsou kvašáky. „A manželka je zase úžasná při zavařování,“ dává najevo galantnost.
Dýškovy kvašené okurky se mírně ,liší od „solné“ klasiky.“ Já dávám do láku více octa, taky pepř, feferonku, jinak samozřejmě kopr, vinný list a trochu soli. Moje kvašáky jsou kyselejší než tradiční, ale zájem je veliký. Teď třeba nesu čtyřlitrovou sklenici jako součást daru na oslavy kamarádových šedesátin. Samozřejmě musím něco nechat i doma,“ říká, když krájí nádherné okurky na talíř.
A kdo si na kvašácích pochutná? „Třeba kamarádi, kteří den předtím trošku přebrali. Jeden kvašák a jsi zase pašák,“ směje se pan Jiří. A ještě někdo.
„Máme krásnou tříletou vnučku Sárinku, té chutná všechno, už vyzkoušela i moje kvašáky, myslím, že si polabužila.“
