Seminář přiblížil řadu právních i praktických otázek souvisejících s touto problematikou.
„Vedle práva na slušný pohřeb a hrob se jedná především o důležitý veřejný zájem na zachování etických a hygienických pravidel při nabízení a poskytování služeb v tomto oboru,“ řekl mimo jiné ve své obsáhlé přednášce Tomáš Kotrlý, který se oblastí pohřbívání zabývá na Ministerstvu pro místní rozvoj.
Vedoucí oddělení památkové péče krajského úřadu Alena Pospíšilová připomenula, že na hřbitovy se od pradávna pohlíželo s vážností a úctou. „Již u pohanských národů bylo pohřebiště vnímáno jako místo symbolizující klid a pokoj tak, aby zemřelí nebyli ve svém věčném spánku rušeni. Podle dochovaných pramenů římského práva byla péče o pohřebiště morální povinností pozůstalých. S příchodem křesťanství byly hřbitovy zakládány při kostelech či klášterech a živí se každou neděli zastavovali s modlitbou u hrobů svých blízkých, aby zavzpomínali na ty, kteří je již opustili,“ řekla Pospíšilová.
„„Hřbitovy vzdálené od kostelů vznikaly až později ve městech, když hřbitov u kostela nebylo možno rozšiřovat, zejména v dobách epidemií. Do druhé poloviny 18. století trval výlučný vliv církví, převážně katolické, na zřizování hřbitovů i jejich správu. Obtíže při pohřbívání jinověrců, bezvěrců a sebevrahů, ale také hygienické důvody byly koncem 18. století důvodem prvních zásahů do církevního práva. A právě v tomto období lze vysledovat stopy veřejného zájmu nejen nad řádným pohřbíváním, ale také nad zajištěním piety zemřelých na místech jejich posledního odpočinku,“ objasnila dále vedoucí krajských památkářů.
V současné době se zásahy státu na úseku hřbitovního a pohřebního práva opírají o zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví.
„Pro uspořádání tohoto semináře jsme se rozhodli na základě velmi živé diskuze účastníků našeho březnového semináře Otisky kamenné historie. Právě minule jsme se přesvědčili o potřebě věnovat tomuto tématu více prostoru,“ dodala Pospíšilová.
