V pětačtyřiceti patří trenér 1. FC Slovácko Svatopluk Habanec pořád mezi nejmladší šéfy laviček nejvyšší fotbalové soutěže. A vlastně i mezi nejtrvanlivější, dá-li se to tak říci.
Utíká to, jak dlouho už chodíte do práce na Slovácko?
V srpnu to byly tři roky, člověk to ale nijak zvlášť nevnímá, prostě to beru, jako jinou práci. Každodenní.
Ale trenéřina je přeci mimořádně specifická, nebo už jste trochu rutinér?
Jasně, je to vzrušující, zajímavé, ale taky stresující. Každý zápas je o nervech, často člověk špatně usíná a je téměř jedno, jestli vyhrajete nebo prohrajete. Není vůbec výjimkou, že si tělo postěžuje a dá vám za ty stresující okamžiky co proto. Není to tak dávno, kdy samo na sebe jako by zničehonic poslalo pásový opar.
Úředník ani pekař nebo hasič či lékař ale takový intenzivní pocit štěstí jako Vy a Vaši kluci po vyhraném zápase zažít nemohou…
To je asi pravda, mám moc rád to chlapské souznění, když se věci daří, je to euforie, nabíjí.
Anebo zabíjí, tedy řečeno v nadsázce. Když vás sejme divizní Slavičín. To musí bolet.
To tedy ano, přitom jsme ten zápas vůbec nepodcenili, měli jsme mimořádnou spoustu tutovek, nedali jsme a domácí hrající v úžasném tempu nás dvakrát velmi efektivně potrestali. Moc to mrzí.
Mimochodem, jste na fotbalu existenčně závislý, když psychicky asi ano?
Snažím se tu práci dělat, jak nejlépe umím, ale jsem vázán i podnikatelsky ve dvou firmách, tak si nemyslím, že bych byl přímo závislý ekonomicky, citově a pocitově určitě ano.
Jak známo, do Vaší rodiny neodmyslitelně patří dvě dcery. Pořád jsou tak hezké?
Myslím, že ano, jedné je sedmnáct druhé dvaadvacet. První žije v Praze, druhá momentálně v Americe. Hezké jsou, tedy alespoň si to pyšně myslím. Evidentně po své mamince.
A taky po Vás…
Když jinak nedáte…
Ještě k fotbalu. Jste druzí v Synot lize. To musí těšit.
Určitě těší, ale nejsme snílci. Jen tak mimochodem, prakticky se nám vinou různých okolností úplně změnila záloha. A přece to šlape. To mě taky moc těší.
Sledujete zlínské fotbalisty, jak se těšíte na derby?
Těším se moc, ve 13. kole hrajeme tady ve Zlíně. Mám rád fanoušky, ale neodpustím si jednu věc. Kdysi byl takový slogan, fandi, ale zůstaň člověkem. Myslím, že to má trvalou platnost.
