Především tím, jak ráda žehlí. Co si budeme povídat, tahle zpravidla ryze ženská činnost nepatří zdaleka k nejoblíbenějším. Ale paní Marta žehlení doslova miluje.
„Mám to už od dětství, pocházím z velmi početné rodiny, bylo nás devět dětí, vždycky jsem mamince už jako dívenka ráda pomáhala s žehlením, šlo mi o to, abych mladší sourozence vzala ven pěkně vyšňořené,“ vzpomíná.
Pak se jí žehlírna a prádelna staly v Luhačovicích osudem, pracovala tam více než dvě desetiletí, celkem třiadvacet let.
„To víte, toho už se nezbavíte,“ říká, když doma v Pozlovicích nabírá ze šňůry další várku prádla…
„Tata musí být fešák,“ směje se, když žehlí manželovi puky i na montérkách.
„Nejtěžší jsou asi košile, manžety, límečky, rukávy, ale dělám to moc ráda, prostě mě to baví,“ říká žena plná elánu, která ráda rovná prádlo do krásných komínků a už se těší, až načne novou pračku.
„Moc ráda žehlím i pro tři syny, samozřejmě, jsou už dospělí chlapi, ale stejně si to nenechám ujít.“
Spotřeba hlavního výrobního prostředku, žehličky?
„Nekupuju žádné drahé, prostě ji užívám, spíše levnější a ráda si pak třeba za rok, za rok a půl koupím novou,“ dodává, když dokončuje žehlení trenýrek.
„To byste se divili. I spodní prádlo musí být dokonale vyžehlené, to je pro dobrý pocit,“ končí povídání u žehlícího prkna paní, co miluje to, co jiné ne.
