Petr podpořil svou účastí setkání nejmladších adeptů atletiky z mateřských škol s mistrem světa v oštěpu Vítězslavem Veselým. Akce pořádaná zlínským Athletic Clubem Jaroslava Halvy se mu na Stadionu mládeže moc líbila.
Jaké je tu zastoupení rodiny Vabrouškovy?
Hned dvojnásobné, mám to pod dohledem, kromě sebe mám i svoji čtyřletou dceru. Vyrazila sem za prvními atletickými krůčky, jako tři stovky dalších školkařů, je moc dobře, že se pro děti něco podobného dělá.
Jdete si vyzkoušet oštěp, jeden mistr světa tu je, kam až dopadne nářadí?
Mám velkou formu, cítím to (úsměv). Oštěpem totiž budu házet úplně poprvé, sám jsem zvědavý.
Vsedě jste byl skoro stejně úspěšný jako vestoje, v leže se nehází, to už by byl takový zajímavý oštěpařský triatlon…
No klobouk dolů třeba před Standou Náčinem, který hází coby vozíčkář. Ale dnes je to samozřejmě o Víťovi Veselém. Jeho 88 asi nedám, půlku taky ne, třetinu taky, ale někde kolem čtvrtiny by to být mohlo. Oštěp je fakt pro machry.
Máte přesný odhad, jakou roli hraje technika?
U oštěpu, jak jsem si ověřil, obrovskou. A v mých disciplinách určitě největší v plavání, to už nikdy coby původem veslař nedoženu, tak do toho musím vždycky dupnout na kole a v běhu, to je o vytrvalosti a síle.
Kam letos ještě míříte na setkání se světovými ironmany?
V listopadu mne čekají závody v Malajsii, v prosinci pak ještě v Austrálii. Na Vánoce budu určitě doma, už se začínám těšit, hlavně kvůli dětem, samozřejmě.
