„Prostě se kluci musí sejít, klidně u piva a natvrdo si vyříkat věci, třeba nepopulární, klidně si zanadávat, zvednout hlas a popsat si zatímní výkony i výsledky. Tak to vidím a jedině tak to může začít fungovat,“ říká po vlastních bohatých zkušenostech dlouholetý kapitán a lídr kabiny na ledě i mimo něj.
„Vymlouvat se na to, že odešli tahouni, je naprosto zbytečné, jednou k tomu dojít muselo a teď je to prostě tady. Zlepšit se může každý, nejzkušenější i ti, kteří se dostávají do ideálního věku. Tím myslím třeba svého synovce Zdeňka, mladého Vlacha i řadu dalších,“ nebere si pětačtyřicetiletý Okál servítky a za nic své názory neskrývá.
„Hra se musí zjednodušit, kluci musí skákat do střel, jeden za druhého, hru musí zefektivnit, solit to před vlastní i soupeřovou brankou, samo to prostě nepřijde. Nemůžeme ve Zlíně přemýšlet o tom, že půjdeme do baráže. Ale to jen tehdy, když každý z kluků začne sám u sebe a vyjde z toho kolektivní zlepšení,“ domnívá se.
„Držme se hesla jedna víra, jeden tým, to mluví docela jasně. Na druhé straně není žádný důvod panikařit, loni klukům úvod taky hrubě nevyšel a nakonec skončili v první šestce. Myslet se musí pozitivně, hokejisté to mají nejen na svých holích a bruslích, ale také v hlavách, to je hrozně důležité,“ nabízí svůj pohled na současnou situaci ikona zlínského hokeje.
Změna trenérů? „Nemyslím, že to je cesta, je to hlavně o hráčích, o jejich přístupu, nasazení, vůli. Teď se prostě musí jet takříkajíc na krev,“ posílá Okál svůj vzkaz.
