O pozoruhodné životnosti této kulinární opery svědčí hlavně skutečnost, že se kromě kladného odborného ohlasu těší velkému diváckému zájmu. Mezi současnou operní tvorbou se tak řadí k nejvíce v tuzemsku reprízovaným kusům a dá se bez nadsázky říci, že brněnský operní podzim si bez Dýňového démona lze už jen stěží představit.
Chystaná tour po čtyřech městech napříč republikou je přesto ve všech ohledech mimořádná. První letošní představení proběhne 13. listopadu ve Studiu Z Městského divadla Zlín, kde se ansámbl se svou tvorbou představí vůbec poprvé.
Inscenace měla od premiéry v lednu 2010 prostor k usazení a několik jejích protagonistů navíc vyrostlo od té doby v respektované umělce, například Jan Šťáva, Lucie Kašpárková, Hana Škarková nebo dirigentka Gabriela Tardonová. Zvláštností této bytostně podzimní (season-specific) opery na pomezí Halloweenu a Dušiček je právě propojení osobité poetiky souboru s rozmáhající se oblibou kuchařského umění. Přímo na jevišti se tu odehrává magie stvoření jídla a s mírnou nadsázkou lze také říct, že tahle opera vznikla v kuchyni. Na jejím počátku stál totiž skutečně recept režiséra Tomáše Studeného na dýňový pokrm, s nímž libretista Pavel Drábek pracoval při psaní libreta. Příběh stejně jako jevištní dění jsou tak s přípravou vegetariánského jídla v symbióze. V závěru opery se navíc obecenstvo může připojit k neformální ochutnávce. Ta následuje bezprostředně po odeznění posledních tónů hudby skladatele Ondřeje Kyase, kdy herci, respektive „personál restaurace“ servírují publiku hotový pokrm z dýně Hokkaidó.
Ústředním motivem mnohovrstevnatého a částečně metaforického příběhu je manželský trojúhelník. Mezi pár procházející partnerskou krizí vstupuje Dýňový démon v podobě pohledné dívky z venkova a postupně ovládne celou restauraci. Dýně je však nakonec přemožena – uvařena. Libretista Pavel Drábek o opeře říká: „Šlo a jde o onen základní dar, který se buď urodí a lze pak vařit, anebo vzniká, když někdo hraje a zpívá pro posluchače, obojí se tu pro diváka na jevišti připravuje a nakonec se mu i rozdá. A vlastně i ten dar, o němž zpívá Majitelová – odpuštění, blízkost, příslib tepla na zimu a zároveň příslib slunovratu…“ Dýňový démon se tak pomalu začíná stávat i jakýmsi rituálem, jímž se už pravidelně loučíme s létem.
